Vila Tugendhat i Barcelonský pavilon, realizované v letech 1928–1930, ztělesňují principy konstrukční jasnosti, transparentnosti, materiálové autenticity a výtvarné čistoty. Ludwigu Miesovi van der Rohe bylo v době jejich výstavby kolem čtyřiceti dvou let a na obou projektech úzce spolupracoval s Lilly Reich. Tato mimořádná profesní spolupráce představovala jedno z důležitých témat sympozia. Úvodní večer zahájila diskuse a filmová projekce věnovaná právě Lilly Reich.

Debata Collaborations of Ludwig Mies van der Rohe & Lilly Reich 1:1, které se zúčastnily Débora Domingo Calabuig a Helena Huber-Doudová, nabídla nové pohledy na charakter této spolupráce i na komplikace spojené s jejím pozdějším historickým hodnocením. Na diskusi navázala projekce dokumentárního filmu [On Set] with Lilly Reich (2020) režisérek Aveliny Prat-García a Laury Lizondo-Sevilla a architektky Débory Domingo Calabuig. Snímek se věnuje postavení Lilly Reich v rámci moderního hnutí a usiluje o nové zhodnocení jejího přínosu architektuře a designu.

Druhý den sympozia patřil především mladé generaci architektů a architektek. V rámci bloku More is Now! Shorts představila svou tvorbu řada českých i německých ateliérů nastupující generace. Program vyvrcholil přednáškou The Display of Space / The Space of Display: the Villa Tugendhat and Mies’s Exhibition Practice Barryho Bergdolla, profesora dějin umění na Kolumbijské univerzitě a bývalého hlavního kurátora oddělení architektury a designu Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku. Bergdoll zasadil vilu Tugendhat do širšího kontextu Miesovy výstavní praxe konce 20. let — od Werkbundské výstavy ve Stuttgartu (1927) až po Deutsche Bauausstellung v Berlíně (1931). Součástí večerního programu byla také taneční performance Revealed choreografa Jarka Cemerka a tanečnice Nataši Novotné.

Sympozium zároveň předznamenalo výstavu More is Now! New Czech Architecture, kterou DAM a Národní galerie Praha připravují u příležitosti Frankfurtského knižního veletrhu, jehož čestným hostem bude v roce 2026 Česká republika. Výstava představí současnou českou architekturu v mezinárodním kontextu a bude veřejnosti přístupná od 19. září 2026 do 17. ledna 2027.

Ludwig Mies van der Rohe se narodil v Cáchách do rodiny kamenického mistra. Profesně se formoval především praxí v ateliérech a bezprostředním kontaktem s řemeslem, kde se utvářel jeho celoživotní zájem o konstrukci, materialitu a technickou preciznost.

Zlomovým bodem v Miesově tvorbě se stalo setkání s německou designérkou Lilly Reich, jeho dlouholetou spolupracovnicí i partnerkou. V této tvůrčí součinnosti dospěl Mies k těm nejradikálnějším architektonickým formulacím své doby. Rozvíjel koncepci volně plynoucího prostoru založeného na ocelovém skeletu jako základním konstrukčním principu. Klíčovým se pro něj stal také vztah stavby a krajiny, který artikuloval prostřednictvím velkorysých skleněných ploch – transparentních, a přitom fyzicky vymezujících hranici mezi interiérem a exteriérem.

 Mies byl silně ovlivněn filozofií teologa Romana Guardiniho, jehož myšlenky přetavil do architektonické formy. Jeho stavby tak neusilují pouze o matematickou přesnost, ale rovněž o zprostředkování hlubšího duchovního prožitku.

Po emigraci do Spojených států rozvinul tyto architektonické principy v měřítku moderní metropole. Dnes jeho stavby představují základní referenční bod architektonického myšlení 20. století, přičemž jejich význam spočívá v důsledné koncepci celku: propojení konstrukce, prostoru, materiálu a vztahu k okolnímu prostředí.