Arina Dähnick: The Mies Project

Život ve městě a kultivovanost, kontrasty interiéru a exteriéru, rozmazání a zaostření, odrazy a zrcadlení, hra s vnímáním pozorovatele — to jsou obrazová témata berlínské fotografky Ariny Dähnick, které zpracovala do svých architektonických portrétů staveb Miese van der Rohe.

Prezentace mezinárodního výstavního projektu v technickém podlaží vily Tugendhat na jaře 2020 byla přerušena z důvodu uzavření vily za účelem ochrany veřejnosti před šířením nákazy koronaviru SARS-CoV-2. Přinášíme Vám proto unikátní video zachycující instalovanou výstavu v technickém podlaží vily Tugendhat pohledem kameramana Jiřího Zykmunda. Videem provází hlas autorky Ariny Dähnick, popisující genezi celého mezinárodního výstavního projektu.

BERLÍNSKÁ FOTOGRAFKA ARINA DÄHNICK VE STOPÁCH LUDWIGA MIESE VAN DER ROHE

Život ve městě a kultivovanost, kontrasty uvnitř a venku, rozmazání a zaostření, odrazy a zrcadlení, hra s vnímáním pozorovatele — to jsou obrazová témata berlínské fotografky Ariny Dähnick. Architekturu Ludwiga Miese van der Rohe objevila na podzim roku 2012, kdy po bouřce zažila fascinující a paradoxní prostorovou zkušenost při sledování Nové národní galerie: vnímala neomezenou rozlehlost a zároveň poutavost tohoto místa. Od té doby fotografovala tuto stavbu za různých podmínek až do jejího uzavření v roce 2015, dále pak sledovala stopy Miese z Berlína do Brna, z Chicaga do New Yorku. Zachytila jeho nejslavnější budovy včetně vily Tugendhat, Seagram Building a Lake Shore Drive Apartments v působivém fotografickém souboru, jenž je vyjádřením její kreativní inspirace, ale i fascinující prostorové zkušenosti architektury samotné.

Výstava „Architektonické portréty. Projekt MIES“ byla představena veřejnosti v S. R. Crown Hall a v Goethe Institutu v roce 2019, kdy zároveň probíhalo Bienále architektury v Chicagu. Výstava dál poputuje do Barcelony a Berlína.

Arina Dähnick přináší nový pohled na Miesovy známé práce, staví vedle sebe architekturu, její odrazy ve skle a hru světla. Když se díváte na její díla, uvědomíte si jejich vysokou technickou úroveň, autorka navíc obohacuje divákův zážitek o emocionální náboj vyjádřený prostřednictvím fotografií.“
— Dirk Lohan, architekt, ředitel Wight & Company a vnuk Miese van der Rohe

Další informace o projektu zde

K projektu byla vydána také kniha Architectural Portraits: The Mies Project, která získala cenu za Německou fotografickou knihu roku 2019.

Arina Dähnick, fotografka působící v oblasti výtvarného umění a architektury, žije a pracuje v Berlíně. Vyrostla v tvůrčí rodině a dostala se tak do kontaktu s uměním a fotografií již v raném věku. Svou první výstavu fotografií měla v sedmnácti letech. Když se v roce 1986 rozhodla, že se nebude živit uměním, vyvolalo to dlouhou pauzu v jejím díle. Prezentace jejích prací na blogu Leica Camera 2014 následoval nespočet výstav a publikací v novinách a časopisech. Svými kolekcemi Dokonalý životSoučasná architektura v Barceloně a Projekt MIES si vybudovala jméno v Německu i mimo něj a získala pevné místo na mezinárodní fotografické scéně. Když navštěvuje světové metropole, vždy má v ruce legendární fotoaparát Leica M s dálkoměrem (ač je to neobvyklá volba pro focení architektury). Pak se zde řídí svou fotografickou intuicí, vybírá úhel a vzdálenost, světelnou náladu v různých denních časech a v různých ročních obdobích, ručně nastaví clonu, expozici a zaostření. K výsledku nepřidává nic dalšího a důsledně se vzdává jakýchkoli následných úprav, které by mohly fotografie zmanipulovat.

Klíčová témata, na která Arina Dähnick ve svých fotografiích odkazuje, jsou městský život a kultivovanost, reflexe a zážitek z prostoru, diametrální protiklady uvnitř a vně, rozmazání a výrazný jas. Její mimořádné fotografické oko proniká do vnějších fasád při hledání poetických vlastností a tajemství městského prostoru. Svým fotoaparátem zachycuje duši architektury, používá barvy a čáry k vytvoření intimního smyslového zážitku z prostorového zasazení. Prolínající se úrovně obrazu navozují mnohovrstevnou hru s realitou a generují perspektivu, která je rozkročena mezi vnější realitu a vnitřní oko představivosti. 


Kurátorky: Lucie Valdhansová, Jana Vránová
Překlad: Kateřina Báňová
Korektura: Kateřina Havelková Štěpančíková
Grafika: Atelier Zidlicky

Výstavu připravilo Studijní a dokumentační centrum vily Tugendhat a byla realizována s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.

Akce