Výjimečná tvůrčí atmosféra byla posílena osvícenou stavební politikou města Brna a přítomností vynikajících architektů, jejichž konstelace byla v daném okamžiku a na daném místě naprosto excelentní. V letech 1920–1925 zastával funkci hlavního městského architekta Jindřich Kumpošt. Sám také výborný urbanista, propagátor řešení sociálního bydlení a autor řady publikací, nepřestal ani v úřadu být tvůrčím projektantem. Právě on přivedl do Brna tehdy často velmi mladé architekty, v jejichž stínu někdy neprávem zůstává. Nejvýznamnějším z nich byl nesporně Bohuslav Fuchs. K dalším protagonistům brněnské architektonické meziválečné éry patřili např. Ernst Wiesner, Josef Polášek, Jaroslav Grunt, Otto Eisler, Miloslav Kopřiva, Emil Králík, Josef Kranz, Jiří Kroha, Vilém Kuba, Miloš Laml, Oskar Poříska, Bedřich Rozehnal, Jan Vaněk, Jan Víšek, Eduard Žáček a specifická skupina židovských architektů. Stavební produkci významně podpořil také zákon na podporu stavebního ruchu, který např. formou státních subvencí podstatně zvýhodňoval stavební podnikání. K nejznámějším brněnským stavitelským firmám patřily ty, které vedli Mořic a Artur Eislerovi, Václav Dvořák a Alois Kuba, Stanislav Neděla či František Hrdina.
Ranou realizací celého tohoto období byl tzv. Guttmanův dům na Údolní ulici (1919–20) od architekta Ernsta Wiesnera (1890–1971). Symetrie a blokové pojetí stavby oproštěné od jakéhokoli dekoru (aplikovaného jen v podobě plastických šambrán oken z glazované keramiky) ohlásilo nástup purismu a připravilo půdu pro funkcionalismus, který v Brně dosáhl špičkové evropské úrovně.