ČERNOUŠKOVÁ, DAGMAR; CHATRNÝ, JINDŘICH (EDS.).
Počátkem roku 1956 vstoupil Miloš Budík s fotoaparátem do zdánlivě nenápadného, poněkud zvláštního domu v Černopolní ulici 45 v Brně. Na tuto adresu byl vyslán redakcí brněnského deníku Rovnost, s níž tehdy jako fotograf spolupracoval. Netušil, že soubor asi šedesáti záběrů, které zde v podstatě náhodně pořídí, se stane po půlstoletí cennou dokumentární a zároveň výjimečnou uměleckou výpovědí o jedné z nejvýznamnějších staveb moderní světové architektury. Proslulá vila Tugendhat tehdy totiž již několik let sloužila jako rehabilitační středisko pro děti a mládež s vadami páteře při nedaleké Krajské dětské nemocnici (dnes Fakultní dětská nemocnice). Reportáž ani fotografie z vily Tugendhat nakonec v Rovnosti v roce 1956 uveřejněny nebyly. Vznikl zde však jeden z nejslavnějších Budíkových snímků.
Publikaci lze zakoupit ve vile Tugendhat a v Muzeu města Brna na hradě Špilberku.