S velkým zármutkem jsme přijali od rodiny Tugendhat zprávu, že nás navždy opustila profesorka Daniela Hammer-Tugendhat.
Nejmladší dcera Grety a Fritze Tugendhatových se narodila 2. srpna 1946 ve venezuelském hlavním městě Caracasu, kam byli její rodiče nuceni emigrovat před nacistickým režimem. Daniela studovala dějiny umění a klasickou archeologii na univerzitách v Bernu a ve Vídni. V roce 1975 promovala u profesora Otto Pöchta ve Vídni prací, ve které se věnovala historické interpretaci principů rozvržení malby nizozemského malíře Hieronyma Bosche. Po habilitaci na Oldenburské univerzitě v roce 1993 následně od roku 1994 začala spolupracovat s Vídeňskou univerzitou a stala se taktéž stálou profesorkou na Univerzitě užitého umění ve Vídni.
Jedním z hlavních témat její rozsáhlé pedagogické, přednáškové a publikační činnosti byla otázka genderu a feminismu v dějinách umění. Právě za tuto činnost jí byla v roce 2009 udělena prestižní rakouská Státní cena Gabriely Possaner.
Nedocenitelný byl přínos Daniely Hammer-Tugendhat k památkové obnově vily Tugendhat. Právě nejmladší dcera Daniela doprovázela svoji matku Gretu do Brna v roce 1969, kdy měla možnost poprvé navštívit jejich rodinnou vilu. Zároveň si vyslechla matčinu zásadní přednášku o vile, kterou vyvrcholila výstava díla Ludwiga Miese van der Rohe, uspořádaná v Domě umění v Brně. Společně s manželem Ivo Hammer-Tugendhatem se stala hlavním mluvčím rodiny Tugendhat v otázkách její ochrany a budoucího využití a aktivně se spolupodíleli na procesu památkové obnovy. Tématu vily Tugendhat se Daniela Hammer-Tugendhat věnovala v řadě publikací, přednášek a článků. Dalším z řady ocenění byla v roce 2015 Cena města Brna v kategorii mezinárodní spolupráce.
„Představa, že žijeme věčně, je pro mne děsivá. Myslím si, že když víme, že je nám dán život, ale nevíme, jak dlouho bude trvat, nám dává šanci žít jej co nejintenzivněji.“
Rozhovor pro Der Standard, 18. května 2024