Techniky koláže a fotomontáže provázely Miesovu tvorbu po celou kariéru. Od prvních fotomontáží pro soutěž na Bismarckův památník v Bingenu u Rýna z roku 1910 přes vizionářský projekt proskleného mrakodrapu na berlínské Friedrichstraße z roku 1922 až po koláže poslední Miesovy realizace, Neue Nationalgalerie v Berlíně ze šedesátých let.
Sedm vystavených prací pochází z doby Miesova působení ve Spojených státech, z let 1938–1969. Koláže z jeho amerického období nejsou pouze pracovními skicami. Mohly sice sloužit k prezentaci návrhů klientům, zároveň je však lze vnímat i jako autonomní obrazová díla z různorodých materiálů. Kombinují perspektivní kresbu, dřevěné dýhy, fotografie krajiny i reprodukce děl umělců, které Mies obdivoval – například Paula Kleeho, Pabla Picassa, Wilhelma Lehmbrucka, Wassilyho Kandinského nebo Aristida Maillola. Prostřednictvím těchto vrstev přesně artikulují proporce, hloubku prostoru i vztah stavby k okolní krajině a zároveň připomínají Miesovo sepětí s evropskou avantgardou, zejména s konstruktivismem, hnutími Dada a De Stijl.
Všechny vybrané koláže zachycují pohled z interiéru přes velkorysé prosklené stěny směrem do krajiny. Stejně jako u Miesových realizací, i zde je patrné, že architektura není izolovaným objektem, ale prostředkem vztahu mezi člověkem a jeho okolím. Mies ve svých návrzích neusiluje o dominanci nad přírodou, nýbrž o vytvoření prostorového rámce, v němž může krajina přirozeně vstupovat do interiéru domu. Studie pro Resor House ve Wyomingu, Muzeum pro malé město, správní budovu společnosti Bacardi na Kubě, Museum Georg Schäfer ve Schweinfurtu i Neue Nationalgalerie v Berlíně pracují s obdobným prostorovým principem, který je charakteristický také pro vilu Tugendhat. Prosklená plocha zde současně stírá i přesně vymezuje hranici mezi interiérem a exteriérem. Přestože žádná koláž brněnské vily nevznikla, kurátorský výběr prací vědomě zdůrazňuje vazbu k místu konání výstavy.
Na tuto méně známou část Miesovy tvorby se již ve svých textech zaměřili autoři jako například Phyllis Lambert, Andres Lepik, Barry Berdoll nebo Martino Stierli. Poprvé však byla uceleně představena na výstavě Mies van der Rohe: Die Collagen aus dem Museum of Modern Art v letech 2016–2017 připravené zejména Brigitte Franzen a Andreasem Beitinem pro Ludwig Forum für Internationale Kunst v Cáchách a následně Museum Georg Schäfer ve Schweinfurtu. Doprovázel ji rozsáhlý katalog, který se stal důležitým referenčním zdrojem pro další bádání.
Vystavené práce jsou prezentovány jako kvalitní tisky z originálních předloh.
Vernisáž
středa 25. 3. 2026, 18:00
Trvání výstavy
26. 3. – 13. 9. 2026
(přístupná bez rezervace zdarma út–ne, 10:00–18:00)
Výstava je situována v technickém podlaží vily Tugendhat.
Autoři: Michal Kolář, Barbora Benčíková, Veronika Svobodová
Studijní a dokumentační centrum – vila Tugendhat (SDC-VT), Muzeum města Brna
Architektonické a výtvarné řešení: Atelier Zidlicky
Jazyková korektura: Neli Hejduk
Překlad: Stephan von Pohl
Digitální reprodukce koláží: The Museum of Modern Art, New York / Scala Archives; Nationalgalerie, Staatliche Museen zu Berlin / bpk-Bildagentur
Fotografie: David Židlický, Vladimír Buček – NPÚ-ÚOP Brno