Ulice Černopolní v roce 1899, vlevo Kaiserova vila, v pozadí zástavba ulice Antonína SlavíkaSituační plán města Brna z roku 1890, výřez s parkem Lužánky a přilehlým svahem Černých PolíSituační plán města Brna z roku 1909, zástavba ve svahu Černých Polí nad lužáneckým parkemVila Tugendhat, letecký pohled, 2009, foto: Igor KřižákVila Tugendhat, letecký pohled, 2009, foto: Igor Křižák

Ulice Černopolní v roce 1899, vlevo Kaiserova vila, v pozadí zástavba ulice Antonína Slavíka

Lokalita

velikost textu A A původní

 

Moderní Brno vznikalo prakticky již od třicátých let 19. století, kdy se postupně začaly bourat hradby. Město se rychle rozrůstalo a nové stavební aktivity, spojené především s budováním zdejší okružní třídy, vtiskly Brnu typický výraz města 19. století „vídeňského střihu“. Urbanizace průmyslové metropole Moravy, nazývané díky převaze textilní výroby rakouský Manchester, se přesouvala dále mimo centrum. Vznikala dělnická předměstí a rezidenční obytné čtvrti. Na přelomu 19. a 20. století se Brno začalo měnit v moderní velkoměsto. Probíhala rozsáhlá asanace historického jádra a architektonický výraz nových staveb ovládl pozdní historismus a secese rakouské a německé provenience.

Současně s budováním brněnské okružní třídy začala urbanizace Černých Polí. Na vinicemi osázených svazích nad parkem Lužánky byla v roce 1860 založena první vilová kolonie v Brně. Prostor mezi ulicemi Drobného (původně Hutterova-Huttergasse, později Sadová-Parkstrasse) a Černopolní (Schwarzfeldgasse) býval až do druhé poloviny 19. století součástí lužáneckého parku a veřejná zeleň zde plynule přecházela do soukromých zahrad. První vily v této lokalitě navrhl brněnský stavitel Josef Arnold, zřejmě podle urbanistického konceptu Heinricha von Ferstela, jednoho z hlavních architektů vídeňské Ringstrasse. Na počátku 20. století pak doplnily zástavbu území činžovní domy v ulicích Antonína Slavíka a Helfertově a monumentální kompozice ulice Schodové. V období před první světovou válkou a poté až do konce třicátých let se Černá Pole stala díky individuální a družstevní rodinné výstavbě jednou z nejprestižnějších brněnských rezidenčních čtvrtí.
Nejstarší Kaiserova vila byla postavena v roce 1860 při ulici Černopolní Jako druhá vznikla v roce 1862 vlastní vila stavitele Josefa Arnolda a téměř současně s ní sousední vila brněnského advokáta starosty Karla Giskry. Poslední z trojice domů „ukrytých“ v hloubi zahrad byla dnes již zbořená Adamčikova vila. Situace těchto staveb je dobře patrná na starých mapách Brna. V roce 1909 se stala majitelkou Arnoldovy vily Cecílie Hože, sestra Gretina otce Alfreda Löw-Beera, která byla provdána za Kornelia Hože, známého brněnského advokáta a spolumajitele cementárny v blízkých Maloměřicích. Dům s rozsáhlým pozemkem, na který lze dohlédnout z obytného prostoru vily Tugendhat, dala Gretina teta asi v letech 1909-1915 u pravit ve stylu art deco s prvky secese. V říjnu 1939 zabralo nemovitost gestapo, po válce ji vlastnil stát a od roku 1952 slouží vila jako mate řská škola (v současnosti je nemovitost v majetku města Brna). Příslušníci rodin Löw-Beerových a Tugendhatových obývali v nejbližším okolí od počátku 20. století více nemovitostí a podíleli se tak do jisté míry na „kultivaci“ této části města.